Jitka Hosprová: Kvalita je na prvním místě

next concert  -   Vánoční koncert – uzavřená společnost
DAYS HOURS MINUTE SECOND
 

PAVEL KORELUS


denik-articlePlzeň – Jitka Hosprová je první česká sólová violistka. Na domácích i zahraničních pódiích pravidelně sklízí ovace, neúnavně propaguje klasickou hudbu i svůj oblíbený nástroj, na který nedá dopustit. Málokdo však možná ví, že umělkyně, jejíž talent se vyrovná jejímu půvabu, pochází z Plzně-severu. A že právě tento region se díky ní letos stane dějištěm prvního ročníku netradičního festivalu.

Na léto připravujete sérii netradičních koncertů, oč půjde?

Ano, s jistotou mohu říci, že na severním Plzeňsku, odkud pocházím, proběhne první ročník festivalu Procházky uměním. Z názvu je jasné, že nepůjde čistě jen o hudební počin a velká pozornost bude věnována historickým objektům, ve kterých se koncerty budou konat.

Jakým objektům přesně?

Bude to velký sál prelatury Kláštera Plasy, kostel Povýšení sv. Kříže v Dolní Bělé, kostel Zvěstování Panny Marie v Mariánské Týnici, kostel sv. Anny v Nečtinech a kostel sv. Jana Křtitele v Manětíně.

Co vás k této myšlence přivedlo? Nechcete náhodou navázat na Barokní perly, s nimiž na Plzeňsku slavila úspěch vaše kolegyně Gabriela Demeterová?

Konfrontaci s tímto vcelku úspěšným projektem, který bohužel řadu let nefunguje, se určitě vyhnout nemůžeme. Díky tomuto počinu však vím, že místní obyvatelé koncerty velmi hojně a rádi navštěvují. Právě proto jsem se rozhodla projekt spojení hudby a památek zrealizovat tak, aby byl dlouhodobě životaschopný a pro region přínosný.

To znamená, že se už chystáte na druhý ročník?

Ano, další ročníky by zase měly představit další zajímavé objekty. V celé řadě místjsou dva kostely, kaple a tak dále.

Vaše vystoupení budou sólová, nebo si vždy přivezete nějaké kolegy, hosty? A co chystaný repertoár?

Vystoupení určitě sólová nebudou. Ve většině objektů však není klavír, v některých ani varhany, a proto se návštěvníci mohou těšit na pestrost a repertoárovou rozdílnost. Partnery mi budou harfistka Kateřina Englichová, cembalistka Monika Knoblochová, pianista Štěpán Kos, kytaristka Denisa Schneebaumová a pěvkyně Martina Kociánová. Repertoár se bude přizpůsobovat historickému příběhu daného objektu, kterým bude vždy provázet osobnost dané památky v podání skvělého charizmatického herce Josefa Herverta. Každá procházka bude tedy mít svého průvodce. Záměr je, aby koncerty byly zábavné, naučné a vždy na nejvyšší profesionální úrovni. Spolupracuji také s odborníkem na výtvarné umění a historii regionu Janem Štěpánkem, který nás bude zásobovat plejádou fantastických zajímavostí. Věřím, že podpoříme identifikaci místních obyvatel s jejich domovem a zároveň podpoříme zájem měst a obcí mezi sebou navzájem.

Máte oblíbenou skladbu, která zkrátka musí zaznít na každém vašem koncertu, nebo oblíbeného srdečního autora, na něhož nedáte dopustit?

Vždycky říkám, že každá skladba, kterou právě hraji, je mému srdci nejblíže. Můžete se těšit na opravdu výběr nejoblíbenějších a nejznámějších skladeb z různých hudebních období a stylů, které mám léty ověřené. A mé kolegyně jistě svými nástroji každý koncert ozvláštní.

Říkáte, že pocházíte ze severního Plzeňska. Odkud?

Narodila jsem se v Manětíně, pak jsme se s rodiči přestěhovali do Dolní Bělé. Pokřtěná jsem v nádherném kostele v Křečově.

A kde žijete teď?

Žiji v Praze, ale každou volnou chvíli unikám do Dolní Bělé, což bohužel nevychází častěji než jednou za měsíc dva, ale v létě je to vždy intenzivnější. V Dolní Bělé jsem dokonce měla i svatbu.

Je na Plzeňsku místo, které byste chtěla soukromě či pracovně poznat, ale zatím se vám to nepovedlo?

Těch míst je celá řada, ale spoustu jsem jich už i díky koncertům navštívila.

Kdo někdy viděl vaše vystoupení, ví, že klasiku pojímáte opravdu klasicky. Zdá se mi, že na rozdíl od jiných hudebníků nemáte zapotřebí jakékoliv výstřelky a třeba vyloženě moderních populárních melodií ve vašem repertoáru nebo elektrické violy ve vašich rukou se asi jen tak nedočkáme. Připadáte si jako taková ctitelka tradic?

Myslím si, že já sama jsem takový trochu výstřelek. Nabídek na crossover a podobně nebylo málo. Mám pro violu upravené některé známé skladby, což mi zcela stačí. Nemohu si pomoci, ale elektrický nástroj nikdy nebude znít tak skvěle, jako dobře rezonující dřevěný z rukou skvělého houslaře. Moderní hudba má málokdy tak hluboký obsah, jako ta klasická. Nic není špatně, jen jsem vždy prosazovala kvalitu a z toho mi tedy vychází, že tak, jak to mám, je to pro moje vnímání jediné možné. Ničemu se nebráním, ale kvalita je u mě na prvním místě.

A co vaše publikum? Spousta lidí má zafixováno, že koncerty vážné hudby navštěvují jen starší lidé a suchaři, ale vy to určitě vidíte jinak.

Doba se mění, a je-li dobrá a zajímavá nabídka, je jistě i poptávka. Koncerty je potřeba odkonzervovat. Neznamená to ale, že bychom vystupovali jako klauni. Na prvním místě musí být bezesporu prvotřídní kvalita, jedině ta může strhnout zájem a nadšení. Důraz bych kladla na způsob propagace, komunikace s veřejností a zajímavé nabídky. Například na naše koncerty budou mít děti do patnácti let vstup zdarma a zahajovací i závěrečný koncert bude zároveň v odpoledních hodinách pro školy. Mladou generaci je třeba podchytit.

Tam, kam se s Procházkami uměním vydáte, vážná hudba bezesporu patří. Jsou ale vůbec místa, kam nepatří?

Nejsou taková místa. I sportovní hala unese Mahlera…

Proč jste si vlastně kdysi vybrala právě violu? A našly se už vaše pokračovatelky? Inspirovala jste někoho?

Rozhodně jsem všem, které po mně s violou přijdou nebo již nastupují, takzvaně ,prošlápla cestu. Nástroj, který není tak repertoárově disponovaný a v programech spíše obávaný, již více jak deset let prezentuji. O viole hovořím všude, kde se dá. Vystupuji i mimo koncertní pódia a tato mise je jistě znát, protože pořadatelé již violu vnímají jako ten zajímavý nástroj, o kterém se mluví. Je to velký kus práce, a jestli v mých nástupkyních bude ten samý druh vášně a zapálení, mohou uspět. Nikdy sice nebudou první, ale zase nebudou muset tolik investovat. Vše má své…

Podle vašeho aktuálního kalendáře je vidět, že se málokdy nudíte. Zámek Sychrov, Rudolfinum, Terezín, Valdštejnský palác… Jste ale velmi uznávaná i v zahraničí, tak kde nějaké je?

Právě před týdnem jsem se vrátila ze Saúdské Arábie, na jaře jsem koncertovala ve Švýcarsku, Německu, na podzim mě čeká Lucembursko. Příští sezonu to budou koncerty s orchestrem v Itálii, ve Francii… Do toho chystám vydání tří CD. To, které začnu točit letos na podzim, je věnováno Paulu Hindemithovi. (Německý hudební skladatel, violista a dirigent, od jehož smrti uplyne 28. prosince 50 let, pozn. red.)

A když náhodou přijdou volné dny?

Dlouho žádné nebyly… Naučila jsem se relaxovat za provozu. Když volné dny jsou, znamená to, že stejně cvičím na violu, ale zbytek času trávím s rodinou. Dovolená znamená, že ležím u moře a ani se nehýbu.

Co byste na závěr vzkázala čtenářům?

Rozhodně všechny čtenáře srdečně zvu za celý festivalový tým na Procházky uměním! Koncerty budou vždy od 18 hodin a věřím, že zpříjemní vaše letní dny.

PDF verze ke stahnuti

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

 

 
 
previous next
X